Základní údaje
Obec se nachází 17 km jihozápadně od bývalého okresního města Žďár nad Sázavou, v nadmořské výšce přibližně 574 m n. m. Podle posledního sčítání obyvatel zde trvale žije 330 obyvatel.
V letech 1980 - 1990 spadal Pavlov pod střediskovou obci Radostín nad Oslavou. Od roku 1991 je opět samostatnou obcí. Částí obce je Starý Telečkov, který se nachází severozápadně od Pavlova.
V okolí je řada rybníků. U Staropavlovského se každoročně konají stanové letní tábory mládeže. Pavlov je východištěm cest na zalesněný hřbet Dědkovské hory (694 m n.m.) a do Arnoleckých hor.
V obci je budova kulturního domu s pohostinstvím, obchod se smíšeným zbožím, mateřská škola a obecní úřad s hasičskou zbrojnicí a knihovnou.
Přímé autobusové spojení má obec s Velkým Meziříčím, Žďárem nad Sázavou a Měřínem.
Z historie
Název obce pochází od osobního jména Pavel. Podle pověstí stávala původní obec na „Starém Pavlově“ a byla mnohem větší. Hromádka kamení na „Starém Pavlově“ má připomínat původní hrad. Pavlov býval částí mostišťského panství, s nímž byl v roce 1370 postoupen Bohuněm z Mostišť markrabímu Janovi.
Později se stal Pavlov součástí meziříčského panství a při jeho rozdělení v roce 1515 připadl jako součást statku Ostrov, Vladislavovi Meziříčskému z Lomnice.
V roce 1729 vylákal Jan Dvořák z Pavlova Matouše Lukšu z Radostína k rybníku Vylhal, tam ho zavraždil a oloupil. Byl za to vpleten do kola a popraven 21. 4. 1730 ve Velkém Meziříčí. Událost se v Pavlově připomíná a dokonce se (asi mylně) traduje, že pachatel byl trhán voly přímo na hrázi rybníka Vylhal. Ten se nachází směrem k Radostínu nad Oslavou.
V Pavlově zemřel a je zde pochován na novém hřbitově kněz Antonín Hugo Bradáč (1911-1974), autor básní, pověstí (např. Netínský hastrman) a povídek.
Obec zpopularizoval veršovanou pověstí „Pavlov“ Richard Neugebauer (1896-1989). Tiskem ji vydal jeho vnuk Ladislav Haňka v USA.
Turistické zajímavosti
Kostel sv. Filipa a Jakuba je gotického původu z konce 13. stol. V 15. století byl opevněn zdí ve tvaru hradeb. Jeho barokní přístavba pochází z roku 1792. Vzácnou řezbářskou prací je dřevěná kazatelna z počátku 17. stol. s plastikami čtyř evangelistů. Z konce 18. stol. je fara a věž. Kamenný kříž u kostela pak z roku 1810.
Renovovaná fasáda na návsi (na domu č.p. 59) s výzdobou (váhy a podkova) připomíná bývalou kovárnu. Nedaleko stojí pomník padlých v 1. světové válce. V č.p. 18 bývala rychta.